Napsal Péťa P.
Sešli jsme se na hlavním vlakovém nádraží v pátek 17.3. v 15:45 a vlak vyjel v 16:08 směrem na Nepomuk. Ve vlaku jsme svačili. Vystoupili jsme na nádraží v Nepomuku a šli jsme na autobus, který nás svezl do Kramolína. Bydleli jsme v jedné chalupě, ve které smrděl záchod, ale byla tam i pěkná knihovnička. Pak jsme vybalili věci a hráli jsme pár her venku. Pak byla večeře. K večeři jsme měli jídlo, které jsme si sbalili s sebou. Po večeři jsme vyndali karimatky a spacáky. Pak jsme hráli stolní hry, které jsme si vybrali, třeba Chodí Pešek okolo nebo Na prodej a další.
V sobotu ráno jsme měli k snídani chleba s máslem a marmeládou. Pak jsme šli ven do automotoklubu Nepomuk. Tam nikdo nebyl a bylo tam hodně bláta a pršelo. Mohli jsme na vyhlídkové věže, které byly otevřené. Pak jsme šli po vyhlídkovém mostě a fotili jsme se u stupňů vítězů. Byl tam velká bílá věž, která byla otevřená. Tak jsme se tam vyfotili a šli jsme do chalupy. K obědu jsme měli kaši s párkem. Po obědě nám Víťa četl pohádku. Odpoledne jsme šli daleko od Kramolína do lesa, kde byly louže. A tam jsme hráli hry a Roxana se nám ztratila. Když jsme ji našli, šli jsme do chalupy dát si večeři. K večeři byly polévky – rajská a gulášová, já jsem měl obě. Po večeři jsme si šli lehnout.
V neděli ráno jsme měli k snídani to samé jako v sobotu. Pak jsme hráli hry vevnitř. Potom jsme se šli ven projít. Když jsme se vrátili do chalupy, měli jsme k obědu špagety s kečupem a byly moc dobré. Po obědě jsme si šli zabalit věci a Víťa nám rozdal svačinu na cestu do vlaku, se kterou pomáhala Anička. Řekli jsme jí, co si přejeme a Anička nám to namazala 🙂 Když jsme se připravovali jít z chalupy, pro Silvu přijela maminka. Rozloučili jsme se s ní, a když odjela, šli jsme taky. Šli jsme asi 300 metrů a Víťu (nebo já nevím koho) napadlo, že se ještě vyfotíme. Tak jsme se všichni vyfotili a šli jsme dál. Ale o kousek dál mi Víťa řekl, že mám vést řadu. Tak jsem vedl řadu a pak už jsem nemohl, a tak to zkusil Franta za mnou. Ale pak jsme narazili na hlavní silnici, tak Franta musel před sebe pustit Víťu. A pak jsme dorazili k rybníku s evropsky chráněnými rostlinami, které se mi líbily. A pak jsme konečně došli na nádraží a tam si dali svačinu. Máďa navrhla slovo, které bylo těžko vyslovit (ale už si ho nepamatuji), ale málo z nás ho zvládlo říct. Pak přijel vlak. A ve vlaku si někdo zdřímnul a Víťa nám ukazoval pohybující se fotky. Vrátili jsme se na hlavní nádraží v Plzni a vystoupili jsme z vlaku. Pak jsme přešli koleje, protože jsme nebyli u kraje a už na nás čekali rodiče.
Byla to moje první víkendová výprava, byla moc hezká, i když hodně pršelo a bylo hodně bláta.
