Víkendovka Mezholezy – kronika

 

Vyrazili jsme v pátek odpoledne vlakem z Plzně, který měl jet v 17:02, ale měl 10 minut zpoždění, takže jsme museli čekat, než přijede. Ve vlaku bylo plno a nebyla tam kupéčka, takže jsme se museli rozdělit na sedadla, která byla volná v celém jednom vagónu. Vystoupili jsme v Klatovech, ale pak jsme si všimli, že náš autobus měl jet za 4 minuty, takže jsme ho museli dobíhat, abychom to stihli. Autobusem jsme dojeli do Roudné a došli jsme na zastávku, protože poslední autobus do Mezholez jel ve 3 hodiny. Na zastávce jsme čekali na Míšu, která nás měla svést do Mezholez autem. Čekali jsme asi hodinu, pak konečně přijela Míša. A protože jsme se tam všichni nevešli, rozdělili jsme se na dvě skupiny, v každé byl jeden vedoucí. Já jsem jel až v poslední skupině. Když jsme dorazili, měli jsme si sednout do obýváku a čekat na Máďu a Víťu, kteří se šli porozhlédnout, jak to tady vypadá. Byly tady dva pokoje na spaní, a tak se muselo rozhodnout, kde budou spát holky a kde kluci. My jsme si měli sednout a nesměli jsme vstát z místa. Abychom se nenudili, začali jsme hrát hry, co se hrají vsedě. Když se vedoucí vrátili, Víťa nás dovedl do pokoje a řekl, ať si vybereme postel, kde budeme spát. Byly tam 4 palandy, já jsem si vybral dolní postel vpravo vepředu. Když jsme si vybrali místo na spaní, Víťa a Máďa nás dovedli tam, kde budeme jíst – bylo to venku na dvoře. A hned jsme si dali večeři, kterou měl každý z domova. Po večeři jsme šli do prvního patra a tam si vzali matrace, které byly ve velké skříni. Pak jsme si je položili na zem a někteří kluci, jako já, vzali polštář a udělali si lehátko. Pak nám vedoucí rozdali kartičky, na kterých bylo nějaké zajímavé místo a udělali jsme takovou hru. Hrála se takto: první hráč měl popsat místo na své kartičce a ostatní jsme hádali, jaké je to místo (např. Karlův most,  Tiské stěny, Chrám sv. Víta apod.). Já jsem měl na kartičce větrný mlýn v Kuželově. Pak nám vedoucí řekli, že máme nechat matrace rozložené do soboty na další hry.  Kolem desáté večer jsme měli jít spát a než se zhaslo světlo, Víťa rozdával minerálky, abychom měli na noc co pít. Pak zhasnul a všichni jsme usnuli.

 

Ráno, když jsme se probudili, bylo hezky a všichni se těšili na snídani. Snídaně nám moc chutnala a Víťa řekl, že dnes budeme chodit na procházky a budeme se vracet na jídlo. První jsme měli jít na Suchou horu, která byla asi 1,5 kilometru daleko. Než jsme vyrazili, měli jsme si zabalit batůžek na cestu a nastříkat se proti klíšťatům. Sprej jsme vrátili vedoucím a vyšli jsme směrem k lesu. Po cestě jsme si vyprávěli nějaké věci. Já jsem se ptal Víti, kam bude další výprava. Víťa to ještě nevěděl, tak se zkusil zeptat Mádi a ta to taky nevěděla, a tak jsme šli dál. Všichni jsme byli zpocení, protože bylo horko. Víťa nám řekl, že Suchá hora je jen kousek a že se tam usušíme. Když jsme tam došli, vedoucí nám řekli, že si máme vymyslet čísla. Lichá čísla šla k Mádě a sudá k Víťovi. Já jsem byl liché číslo 5. Hráli jsme hru, hrála se tak, že v jedné skupině byly čtyři děti a ve druhé taky. Každý hráč měl přinést deset šišek, že všech 40 šišek jsme pak měli postavit panáka. Naše skupina postavila panáka naležato. Každé družstvo se vyfotilo u svého panáka. Pak jsme se vrátili na oběd.
Po obědě jsme šli na další výlet do lesa. Když jsme se vrátili, měli jsme hodinu pauzu. Pak Víťa řekl, že máme jít do lesa pro dříví. Když jsme ho přinesli, Máďa a Víťa nám řekli, že je v okolí schovaná krabička od sirek a tři sirky. Museli jsme je najít a rozdělat oheň. Kdo našel krabičku, musel se o oheň i starat. K večeři jsme měli pečeného buřta. Hodně jsme smrděli od ohně, takže jsme se museli osprchovat. Pak jsme se vrátili nahoru. Víťa nám četl pár pohádek o ptácích a pak jsme šli spát.

 

Když jsme se ráno probudili, zase jsme se hodně těšili na snídani. K snídani jsme měli chleba a rohlíky s nutellou a marmeládou. Když jsme se najedli, zabalili jsme si všechny věci do velkého batohu, včetně lahve a krabičky na svačinu. Pak Víťa řekl, že si máme představit velký koláč, půlka koláče bude chleba s pomazánkovým máslem, čtvrtka s taveným sýrem a čtvrtka s paštikou. Měli jsme si stoupnout do řady a chodit po sobě si vybírat chleby apod. Když jsme si všichni sbalili, Máďa nám řekla, že velké batohy nemusíme nosit, máme si vzít jenom malé na výlet. Vyrazili jsme směrem na Koráb. Na začátku jsme šli bez Máďi, protože uklízela zbytek věcí, co jsme měli s sebou. S Máďou jsme se potkali asi po třech kilometrech. Dorazili jsme na parkoviště pod Korábem. Koráb je velký kopec a nahoře je pěkná rozhledna a restaurace. Vyšli jsme až nahoru na rozhlednu a tam se moc líbilo. Bylo pěkné počasí a bylo vidět daleko. Pěkně jsme se vyfotili a šli dolů. Dole pod rozhlednou nám Víťa řekl, že si můžeme koupit nanuka. Pak Honzu a Frantu vyzvedl tatínek. Pak jsme šli do Kdyně. Tam jsme viděli hezký starý traktor. Na nádraží jsme přišli brzo a museli na vlak počkat. Napřed jsme jeli do Domažlic a tam jsme přestoupili na rychlík. Rychlíkem jsem jel poprvé. Do Plzně jsme přijeli trochu se zpožděním, už na nás čekali rodiče.

 

Byla to moje druhá víkendovka, bylo moc pěkně a moc se mi líbila tím, že jsme snídali venku na dvoře.

 

Péťa Podaný

 

 

 

Nakreslila Julča: Rozhledna Koráb a lavička