15. 6. 2013

účast: Víťa, Máďa, Adámek, Šimon, Martin, Anička, Nikča, Žanda

Je svěží ráno a my se scházíme v Chotíkově. Máme před sebou výstup na Krkavec. Po cestě hrajeme na „Schovávanou před mravenečníkem“ a vidíme v křoví malého ptáčka. Pěkně z dálky si ho prohlídneme a jdeme zase dál, protože kolem nás poletují jeho rodiče a nešťastně „křičí“, tak ať je nerušíme.

Na Krkavci dáváme pořádnou sváču a už se těšíme na rozhlednu. Každý si koupí vstupenku a šplháme po schodech vzhůru. To je ale výhled! Ještě společnou fotku a jdeme dolů.

Vydáváme se najít některý z kaolínových lomů. Snad se nám podaří alespoň jeden objevit. V lese je příjemně, ale jakmile dorazíme na sluníčko, je nám strašný vedro. Zásoby pití rychle mizí. Ale už jsme zase v lese. A všude je tu spousta vody a bahna, takže jsme pro změnu zase teď mokrý. Na sluníčku ale rychle uschneme. Šimon našel v lese kus železné tyče a hrdě si ji nese domů. Taková zátěž navíc pro našeho nejmladšího člena. Ale nedá si to vymluvit.
Kde jen ta obrovská pískoviště mohou být? Bloumáme lesem a najednou stojíme přímo pod ním. Obrovský kopec z písku. S respektem na to koukáme. Ale když Ví´ta vybíhá nahoru a zpátky to sjede po nohou, ztrácejí i ostatní veškerý respekt  z té masy písku a už se kloužou taky. Jsme celí bílí, písek máme za oblečením i v botách, takže nás rodiče asi moc nepochválí, ale zážitek to byl obrovský.

Musíme ale začít pomalu myslet na návrat a tak se vydáváme zpět na Krkavec. Už nás bolí nohy a pronásledují nás hejna komárů. Nahoře je ale už zase vše veselejší, svačíme a hrajeme hry. Je to poslední možnost, jak získat lístečky (body) do celoroční hry. Nejvíc nás baví boj o víčka a zvedání se ve dvojici s propletenýma rukama zády k sobě.

Seběhneme z kopce, kousek po louce a už jsme i se Šimonovo zátěží zpátky v Chotíkově. Tak končí poslední oddílovka před prázdninami.

17. – 19. 5. 2013

účast: Víťa, Máďa, Fanda, Maty, Adámek, Šimon, Aleš, Martin, Patrik, David, Tomáš, Anička,

pátek

V 17:00 se všichni scházíme na malém plácku kousek před vesnicí Milevo. Je zde bunkr, který musí všichni nejprve důkladně prozkoumat, loučení s rodiči a pak až se můžeme vydat pěšky k mlýnu u řeky Úhlavky, kde budeme trávit celý víkend. Batohy nám odveze Fandovo tatínek autem.

Na mlýně se nám moc líbí, spíme na velké dvoupatrové posteli, kam se vejdeme úplně všichni. Jdeme hned prozkoumat okolí a po cestě zpět sbíráme klacky na oheň. Večer sedíme u ohně, povídáme si a Víťa hraje na kytaru. Sotva jsme zalezli do spacáků, tak se spustil liják a bouřka. Aspoň se nám při bubnování na střechu dobře usíná.

sobota

Lilo celou noc a ráno stále ještě poprchává. Je chladno, tak Víťa topí v kamnech, vaříme čaj a snídáme vánočku s marmeládou. Déšť přestává, obouváme gumáky a vyrážíme na dopolední procházku. Plní energie běháme po lese, šermujeme s klacky, házíme šiškama do stromů a hulákáme jako paviáni, takže jediné zvíře, které na vycházce vidíme je malá ropucha a pár slimáků….

Po obědě chvíli odpočíváme. Začalo svítit sluníčko, tak jdeme ven a hrajeme hry s míčem. Potom jdeme do lesa a stavíme skřítkům domečky. Po cestě zpět bereme ze studánky vodu a pár klacků na oheň. Opékáme buřty a chleby. Loučíme se s Adámkem a se Šimonem, pro které přijela maminka (zítra mají cyklistické závody). Jsme docela unavení, takže jdeme poměrně brzy spát. Musíme načerpat síly na zítřejší dalekou cestu na vlak.

neděle

Ráno balíme věci, snídáme, uklízíme a připravujeme si svačinu na cestu. V půl jedenácté konečně zamykáme mlýn a vydáváme se směr Stříbro (cca 10 km). Po pátečních lijácích je cestička, po které jsme dvěma dny krásně prošli, celá zaplavená. Jako první spadne do louže Fanda. Ještě že si s sebou vzal pyžamo, které se mu nevešlo do velkého batohu. Jde tedy kus cesty v něm a po chvíli kraťasy i tričko na sluníčku uschnou a může se zase převlíct zpět. Druhý kdo uklouzne je David, ztrácí botu, která mu byla velká a bota padá do Úhlavky. Naštěstí se zachytila o kořeny a neodplavala a ani se moc nenamočila. Do třetice na rovné cestě, přímo do špinavé louže na štěrku po hlavě padá Martin. Chtěl běžet za ostatními podívat se na bunkr, ale nohy se zamotaly, podjelo mu to a bác! Nejprve se směje a největší starostí je špinavé tričko. Pak si ale všimne, že z nohy teče krev a nechává se přesvědčit, že s bunkrem musí chvíli počkat. Se zavázanou nohou pak hrdě pokračuje dál. Zbytek cesty už je klidnější. Svačíme u jezu v Kladrubech a už se nám nechce dál. Máme před sebou ale ještě pořádný kus cesty a vlak na nás nepočká. Procházíme kolem ohrady s koňmi, kde na nás kouká malé hříbátko, pozorujeme pilné mravence, kterých je plný les. Musíme zdolat dva pořádné kopce a už jsme nad Stříbrem. Je vedro, jsme unavení, ale přesto chceme hrát vybíjenou 🙂 Tak na lesním rozcestí na chvíli zastavíme, svačíme, hrajeme a odpočíváme. Před námi už je jen cesta z kopce k nádraží.

Čekáme na vlak a pozorujeme zdejší ruch. V Kozolupech už na nás čekají rodiče a my se vydáváme do svých domovů.